Masožravé rostliny

Masožravé rostliny(často hmyzožravé rostliny) jsou rostliny, které získávají živiny(ale ne energii) tím, že chytají drobné živočichy, prvoky a zvláště pak hmyz.

Lidově "masožravky" nepotřebují ke svému životu výživnou půdu, proto jim stačí rašelina, která je kyselá a chudá na živiny. Vyskytují se tedy například v kyselých bažinách, v chudých písčitých a kamenitých oblastech, na horách apod.
Často se říká, že si masožravky vyvinuly tento způsob života v důsledku nedostatku dusíku v těchto půdách, ale ve skutečnosti je to kvůli některým těžkým kovům nutným pro správnou funkci trávicích enzymů.

K tomu, abychom mohli rostlinu považovat za masožravou, musí mít schopnost nalákat svoji "oběť" a následně ji polapit. Také musí mít schopnost využít látky z ní získané.
Způsobů jak toho rostlina může docílit je celá řada a tato schopnost se vyvíjela celá staletí.

S masožravkami se můžeme setkat v různých klimatech, dokonce i v Česku. Setkat se s nimi můžeme v horských oblastech například na Třeboňsku.

Jak se o masožravky starat? Masožravé rostliny jsou všechny naprosté unikáty. Mnozí lidé si ale myslí, že jsou nějak choulostivé a že pěstování je kdoví jak složité nebo že se budou muset každý den „krmit“. Opak je však pravdou, některé masožravky jsou dokonce odolnější než běžné pokojové rostliny. Pokud chcete masožravku pěstovat doma, jako substrát stačí rašelina(čistá nebo smíchanou s perlitem či křemičitým pískem v poměru 2:1).
Květináčky by měly stát v misce s asi centimetrovou hladinou vody. Poté, co vodu vyčerpají, musíme ji ihned dolít. Vyschnutí bývá pro masožravky osudné. Běžně pěstované masožravé rostliny snesou velmi široké rozmezí teplot (5 – 35 °C). Některé druhy např. severoamerická Sarracenia purpurea či evropské rosnatky a tučnice, jsou mrazuvzdorné a můžeme je pěstovat celoročně venku u zahradního jezírka či rašeliniště. Pozor, jedná se o ohrožené a zákonem chráněné rostliny, jejichž sběr z volné přírody je trestný!

Přes zimu masožravky téměř nerostou a stačí jim teplota 5 - 15 °C. Obvykle jim stačí prosklený balkon. Masožravky by ovšem neměly přes zimu stát ve vodě z důvodu, že rostlina nepotřebuje tolik vláhy a mohla by uhnít.

Přes léto je vše jednodušší. Čerstvý vzduch a sluneční paprsky prospívá všem masožravkám. Pokud to podmínky dovolí, umístíme je venku na balkoně, terase nebo na zahradě.

Pro zkušené pěstitele rostlin i pro úplné začátečníky jsou vhodné například dlouhověké Rosnatky(Drosera). Do bytů jsou vhodné 2 druhy – Drosera binata s dlouhými vidličkovitými listy a Drosera capensis s menšími lžičkovitými listy. Listy jsou hustě pokryté malými výběžky – žlázkami, které v hojném množství vylučují slizovitou tekutinu, která je pro hmyz vysoce lepkavá a obsahuje agresivní trávicí šťávy. Rosnatky navíc začátkem léta krásně kvetou.

Další zajímavou a často pěstovanou masožravou rostlinou je Mucholapka(Dionaea muscipula). Tato drobnější rostlina vyniká kromě květů i sklápěcími listy. Ty se uvádějí „do pohybu“ jen tehdy, když si na ně sedne moucha. Mucholapky potřebují pro svůj růst pokud možno čerstvý vzduch nebo alespoň větrání.

Poslední zástupce často pěstovaných masožravek je Špirlice(Sarracenia), která je charakteristická dlouhými vzpřímenými trubičkami s menšími křidélky. Ve volné přírodě a na slunném místě se obvykle tyto trubičky poměrně rychle naplní drobnějším hmyzem.

Zde uvádíme pro zajímavost ještě několik zástupců seřazených dle abecedy:

Aldrovandka
Brocchinia
Bublinatka
Byblis
Catopsis
Darlingtonie
Genlisea
Heliamfora
Láčkovice
Láčkovka
Roridula
Rosnolist
Triphyophyllum
Tučnice...